Ze života peklo - Podle skutečného příběhu

Když se kopne do vosího hnízda,začnou lítat vosy, to ví každé malé dítě.... Proč jsem svoji maminku, jak píšeš "okradla" o svoje životní pojištění, které bylo určeno pro moje studium (a ve výsledku opravdu minimálně částečně na tento účel i použito bylo), a které jsem ve své plnoletosti neprozřetelně a přiznávám neuvěřitelně drze (i když naprosto legálně) vyzvedla, jí dnes již doufám, vysvětlovat, nemusím. Pokud ano, mami, tak mi brnkni, přinesu šáňo a jahody:-) Jen mě překvapuje (nebo ne vlastně dnes mě to už vůbec nepřekvapuje), že se na této skutečnosti doslova "pase" úplně jiný a mnohem horší zločin. Existují totiž jiné skutečně doložitelné zpronevěry, a další zločiny, které určitě do budoucna nezůstanou jen pod povrchem, ale svému otčímovi je jistě osvětlovat nemusím. Ale již v této době je dotčeným jasné, že na každého jednou dojde a došlo. Co se týče mé hygieny, jsem skutečně ráda, že mi to otčím vysvětlil, protože bych to dle jeho názoru pravděpodobně nechápala ještě dnes ve svých skoro třiceti, kdy to již učím své dítě:-)Ano,odešla jsem skutečně se svou "láskou" v 18 letech z "domova", kde jsem měla zázemí, ale také jsem tam přišla o veškeré sebevědomí. To nebyl útěk od maminky k babičce a pak návrat kvůli autu. To totiž vůbec nebyl útěk. Byl to prostě můj začátek a vůbec to nebylo jednoduchý. Nechápu, proč bych měla mít špatné svědomí, že jsem k promoci dostala auto. Já jsem vděčná, že jsem ho dostala, ano byl to velký dar. Ale já nejsem to dítě z nás tří, které všude kolem křičí, jak mu vlastní máma smrdí a jiné hrozné věci, ale pak z ní spolu s otčímem tahá prachy po soudech... A jenom tak mimochodem, dneska už to neurazí nikoho, na kom mi záleží: Moje babička mého otčíma skutečně velice neměla ráda, to vím naprosto jistě. Přeji hezký den a dalším potenciálním čtenářům příjemný zážitek:-)

Autorsky vynikající kniha, čtenářský zážitek. Jinak všem, kteří by se mohli cítit dotčeni: každé dílo takového typu je subjektivním samohodnocením autora. Každý kdo by se mohl "najít" by se mohl cítit dotčen, protože má jiný pohled. V několik desítek let starých událostech, se těžko mohou lidé vždy shodnout. Já se ve své postavě také zcela povahově nenacházím, a přesto mě to neuráží. Svoji matku-autorku miluji a nepochybuji, že ona miluje mě. V životě každého člověka jsou napravitelné i nenapravitelné křivdy a s tím se musí každý vyrovnat. Jinak pro autorku Jiřinu Č., kterou evidentně neznám tak dobře jako ona asi zná (nebo si to myslí) historii rodiny, uvádím: Ano, skutečně jsem strávila ve svém životě velmi mnoho času u své babičky a měla jsem ji velmi ráda,a velmi zásadně přispěla k mé výchově, ale rozhodně se necítím (jak popisujete) jako dítě nějakým způsobem odložené vlastní matkou. Možná v neúplné rodině, ale vlastní matkou milována, tak to přes všechno, co se stalo, cítím dodnes.